Slavíme 25. výročí. Soutěžte
25. výročí ING Bank v České Republice 25. výročí ING Bank v České Republice
25. výročí ING Bank v České Republice
Hodnocení: 0/10
Hlasovalo: 0
Hlasovat:

ING je na českém trhu už 25 let! A to je číslo, které si zaslouží mimořádnou oslavu. Tak trochu jinou oslavu. Takovou, u které rozdáme spoustu zážitků.

Hrdinové nejsou jen ti, kteří nosí masku a plášť. Jsou to obyčejní lidé z masa a kostí. Každý z nás má ve svém okolí někoho, kdo dělá něco výjimečného pro ostatní. Právě takové lidi hledáme a u příležitosti našich 25. narozenin je chceme odměnit.

Napište nám příběhy vašich hrdinů a proč si zaslouží vyhrát. Společně potom vybereme ty nejlepší a výherce odměníme tak, že na to nikdy nezapomenou. Každý výherce s sebou navíc může vzít jednu osobu jako doprovod a s tou bude svou cenu sdílet.

Adam Ondra

 

Děkujeme za vaše příběhy! Soutěž s Adamem Ondrou už zná svoje hrdiny. Těchto 5 příběhů nás oslovilo nejvíce.

Maruška Schneidrová. Chtěla bych nominovat mou dceru Marušku, která se již přes rok snaží cvičit asistenční pejsky pro nevidomé a tělesně postižené lidičky, kterým tito pomocnici pak alespoň trošku usnadni život. Je to záslužná práce, kterou dělá zdarma s pocitem, že může alespoň nějak pomoci lidem, kteří neměli tolik štěstí v životě. Je to 18ti letá slečna, která se snaží pomoci druhým. Moc si jí vážím a kdyby se mohla setkat s Adamem Ondrou by bylo pro ni neskutečnou odměnou. Věnuje se také lezeni a mnohé by se od něho mohla dozvědět.

 

Stanislav Kabeš. On není žádnou slavnou osobností ani vlivným člověk. Já ho ovšem vidím jako největšího superhrdinu světa. Práci kterou dělá je jeho posláním a já jsem na něj za to pyšná. Hory, lyže, skialpy, lezení, překonávání a záchranáři. To jsou borci světa. Jedním takovým je můj táta. Riskuje život za to co milují ostatní. Zachraňuje životy. Dělá pro lidi krásné, úžasné a nemilosrdné hory milosrdnějšími. Se svými porťáky kterým musí věřit víc než kdo jiný zachráňili životy spoustu lidem. Naučil mě pravidla nemilosrdných hor které jako spoustu lidí i já miluju a když tam jsem díky lidem jako je táta se cítím bezpečněji. Podle mě právě záchranáři dokáží neuvěřitelné věci, hory musí milovat a být připraveni, protože kdykoli jim nahlásí úraz nepřemýšlí a vím že jsou ochotni riskovat vlastní životy pro životy ostatních. Takový lidi jsou v mých očích těmi nejstatečnějšími a největšíma hrdinama světa. Děkuji tátovi, že když se mě někdo zeptá, jaký povolání táta dělá, já můžu hrdě odpovědět: "můj táta je horský záchranář". Jsem na tátu hrdá, stejně jako na všechny ostatní záchranáře. A všem přeju ať jim hory oplatí objetavost kterou mají vůči lidem a z hor se vždycky vrátí šťastně. Děkuju Tati mám tě ráda, Bára.

 

Honza Jirka. Pomáhá lidem ve splnění jejich snů. Je to člověk, který dává své srdce do práce s dětmi a vede Spartan Kids v České republice. Dělá mnoho pro lidi kolem sebe a pro charitu. Věnuje se akcím typu Spartan Special, kde se různě handicapovaní lidé mají možnost zapojit do překážkových závodů a s pomocí support teamu zdolat trať. Jeden z těchto projektů proběhne na závodech Spartan Race v Lipně nad Vltavou 23.9.2018, kdy Honza založil team, který pomůže člověku na vozíčku splnit si sen a to dokončit závod Spartan. Je to velmi pozitivní člověk, který rozdává radost kolem sebe a zasloužil by si za všechnu tu tvrdou práci a obětování sebe sama pro druhé, nějakou tu odměnu jen pro sebe. I když, jak ho znám, určitě by ji daroval někomu o kom si myslí že by si ji zasloužil více. Honza je člověk, kterého by bylo potřeba za to vše co dělá odměnit a vzdát mu tím velké díky za vše.

 

Milan Rálek, založil fb skupinu Adrenalin, která spojuje aktivní lidi. Každý, kdo něco umí (akrojoga, lezení, pole dance, jeskyňářská houpačka, feraty...) předává bez nároku na honorář své umění dalším členům. Milan organizuje spoustu výletů do hor, vymyšlí trasy, bookuje chaty, a to vše ve svém volném čase a zdarma. Přivedl k horám spoustu nadšenců. Včetně mě. Adrenalín je taková komunita lidí, kteří neváhaji jen tak něco uspořádat, pro radost ostatním. Něco, co se v dnešní době už vytrácí do roviny byznysu. Milan má to charisma a chuť, kolem sebe tyhle vzácné lidi organizovat. Dáva tomu neuvěřitelně času a elánu. A to jen z lásky k horám a aktivnimu životu. Jestli by si někdo zasloužil nezapomenutelný zážitek s Adamem Ondrou, pak je to právě Milan Rálek. Člověk, který do hor a do skal přivedl spoustu lidí. Jen tak pro radost!

 

Michal Beneš. Michal původně vystudoval IT a řídicí procesy, aby se ale vrátil ke své lásce k horám a lidem, stal se záchranářem. Spojil tak lásku s povoláním. Dnes působí jako pilot vrtulníku pro záchranku a zároveň jako profesionální záchranář v Horské službě v Jizerských horách. Kromě mnoha jiného se neúnavně věnuje zdokonalování možností záchranářských technik v nejtěžším terénu. Michal je pro mě nejen kamarád, ale i srdcař a skvělý člověk!

-------

Český lezec, v současnosti dokonce jeden z nejlepších lezců světa. Mezi světovou lezeckou špičku se zařadil ve dvanácti letech a od té doby se v ní drží. V roce 2009 začal závodit v kategorii dospělých, v rámci které již stihl posbírat celou řadu významných cen. Vedle závodního lezení se věnuje i tomu sportovnímu na skalách. Tam se v posledních letech zaměřuje na přelezy cest s nejvyšší obtížností. Mezi ty patří cesta Change v norském Flatangeru (9b+), La Dura Dura (9b+), česká Vasil Vasil (9b+), La Capella ve španělské Siuraně (9b), Chaxiraxi v Olianě (9b). Na všech jmenovaných byl Adam vůbec první, kdo je přelezl. Na podzim 2016 Adam uskutečnil v rekordním čase 8 dní úspěšný volný přelez Dawn Wall. V září 2017 posunul hranice sportovního lezení, když přelezl cestu Silence obtížnosti 9c. Vedle toho zvládl i studium na vysoké škole, kde předloni úspěšně ukončil bakalářské studium ekonomiky a managementu.

5 nejlepších příběhů oceníme a ten úplně nejlepší vybere sám Adam Ondra, který letos – stejně jako ING – oslaví 25. narozeniny.

Pavel Horváth

Děkujeme za vaše příběhy! Soutěž s Pavlem Horváthem už zná svoje hrdiny. Těchto 5 příběhů nás oslovilo nejvíce.

Pavel Urban. Přála bych si aby tento zážitek vyhrál můj přítel Pavel. Je to člověk, o kterém můžu s čistým svědomím říci, že je pravý srdcař. Jeho srdce bije pro fotbal. Už jako malý kluk trávil všechen svůj čas na fotbalovém hřišti a možnost, že by někdy chyběl na tréninku nebo na zápasu nepřicházela v úvahu. I přesto, že mu fotbal zabíral dost času, si nějaký vždy našel na studium a měl (a stále má) zároveň skvělé výsledky ve škole. Po úspěšně složené maturitě následovalo studium na vysoké škole v Praze. S tím souviselo i hledání nového fotbalového týmu. I když musel opustit spoluhráče z domovského týmu, tak mu to stejně nedá a s některými z nich se dodnes účastní víkendových turnajů. Konec s fotbalem kvůli změně města nepřicházel v úvahu. Pavel si tedy našel nový tým v Praze a nejen, že byl nejlepším hráčem minulé sezóny, ale mančaft, i díky jeho gólovým zásluhám, postoupil do vyšší třídy. Jako nejmladší hráč své spoluhráče stmelil a stal se jejich dobrým přítelem. Ostatně jak by to mělo v týmech být. Jsem si jistá, že samotné setkání s Pavlem Horváthem by pro něj bylo obrovským zážitkem a určitě by si spolu měli o čem povídat.


Michal Dřímal.Pro mě osobně bude navždy můj hrdina moje jednovaječné dvojče Michal.Od malička jsme hráli fotbal na sídlišti za barákem, fotbal jsme milovali. Začali jsme hrát asi ve 13 letech za místní vesnici Rakovou. Fotbal nám šel, já na bráchu, brácha na mě ..:-D. Vybrali si nás na přestup do Rokycan, takže asi ve 14 letech jsme hráli za mladší dorost Rokycan. Měli jsme výbornou partu, 2x týdně trénink a o víkendu zápas.Trenér se smál, když jsme hned po zápase šli na hřiště zase hrát, že toho nemáme dost. Bohužel se mi láska k fotbalu stala i přítěží. V 16 letech jsem onemocněl těžkou angínou a chodil na injekce penicilínu. Po třech dnech, co zabrala antibiotika, jsem šel i přes zákaz mámy hrát ve vedrech fotbal. Po týdnu jsem se ráno probudil a bolelo mě rameno, měli jsme jet to ráno na zápas. Volal nám kapitán týmu kde jsme, že musíme přijet. Brácha mu jen řekl, že nejedeme, že mi není dobře. Vzal mě a šli jsme na ambulanci, rodiče ještě spali. Po cestě jsem už nemohl skoro dýchat. Z ambulance mě odvezli rychlou do nemocnice v Rokycanech, kde jsem byl 3 dny s příznaky infarktu. Poté mě převezli na ARO do Fakultní nemocnice Lochotín v Plzni, kde mi zjistili diagnozu, že mám zánět srdce. S tepem 160 vleže jsem byl sám na lůžku a nevěděl, co bude. Měl jsem sice vlastní sestřičku, TV a video :-) , ale stejně. V té době se pro mě stal mým HRDINOU moje dvojče Míša, který byl pro mě největší oporou a bez kterého bych to zkrátka nedal. V nemocnici jsem byl 2 měsíce, ale přišlo mi to jako 2 roky. Máma, sestra a táta za mnou byli jen párkrát, samozřejmě o mě měli také strach, když podepisujete souhlas s případnou resiscutací syna, tak to ani jinak nejde. Ale co pro mě v té době dělal můj bratr, to se dá jen těžko popsat. V jeho věku 16 let za mnou začal dojíždět až do Plzně, vlakem a tramvají, chodil za školu, což mu asi zrovna nevadilo :-), jen aby mohl být se mnou. Jednou přijel v 9 ráno a odjel v 21 večer, protože ho sestřička poslala domů. Když mě přeložili z intenzivní péče na normální pokoj, vytvořil mi tam téměř domov. Přivezl mi tam discman, video, PlayStation a byl tam se mnou téměř každý den, jak nejdéle to šlo. Děti z ostatních pokojů chodily k nám na pokoj hrát hry a dívat se na filmy :-). Jednou mi bylo zle jak psychicky, tak fyzicky. Volal jsem bráchovi, ať přijede. Bylo asi 17 večer. Někomu by přišlo, že je to na cestu z Rokycan do Plzně vlakem, tramvají a návštěvu v nemocnici pozdě, ale ne jemu. Někdo by řekl, ať si jdu lehnout a odpočinu si. On řekl za chvíli jsem tam a přijel, i když už bylo pozdě a mohl tam být jen třeba hodinu. Ze dvou měsíců, co jsem strávil v nemocnici, byl za mnou brácha asi 40x. Když jsem se vrátil z nemocnice, chodil jsem se na bráchu jen koukat, jak hraje fotbal. Moc jsem mu záviděl, ale přál mu to. V 17 letech ho chtěli z Rokycan do jednoho týmu v Plzni. Řekl, že beze mě nikam nejde. Dnes je mi 32 let, hrají rekreačně fotbal s bráchou, mám krásnou rodinu a největší HRDINA pro mě navždy bude můj brácha MICHAL, protože by pro mě udělal všechno a nikdy mu to nezapomenu ..💗💗💗


Petr Korbut, pro mě je hrdina můj přítel. Seznámili jsme se před 5 lety. Z mládí máme oba dluhy kvůli kterým žijeme velmi zle a on se stará o 3 v podstatě cizí děti, 4 holčičky. Kvůli dluhům chodí do práce hodně a musí vykonávat i přesčasovou prácí a hledat si brigády, abychom alespoň částečně důstojně žili. Je to člověk s velkým srdcem a skvělý táta pro naše 4 holčičky, přestože jeho je jen jedna z nich. Vím, že tento příběh nevyberete, že na světě je i spoutu větších hrdinů, ale pro mě je a vždycky zůstane největším hrdinou on.


Ladislav Brázdil. Můj táta se celý život snaží pomáhat lidem kolem sebe, má firmu a místo, aby byl přísný podnikatel, tak dává zaměstnancům volno, když potřebují, půjčuje jim i osobní peníze, když mu řeknou, že bez toho na ně přijde exekutor. Zajímá se o své zaměstnance a to hodně nad rámec toho, co je běžné. Ale úplně nejkrásnější věc, kterou dělal byl celý projekt ELBEE mobility. Přestože nikdo z jeho rodiny nikdy nebyl na vozíku, strašně si přál vyrobit speciální auto pro vozíčkáře, ve kterém by mohli být nezávislí na okolí a soběstační. Tohle je totiž to, co jim nejvíce ubližuje a sráží seběvědomí. Po více než 10 letech vývoje se konečně podařilo vyrobit speciální vozítko pro postižené a přestože celý projekt nikdy nebyl ziskový, ani neměl tu ambici. Bylo krásné vidět tu radost a nadšení v očích vozíčkářů, kteří si mohli sami dojet na nákup, k doktorovi a nemuseli prosit nikoho kolem sebe. Za tohle všechno ti tati moc děkuju a věřím, že jednou někdo udělá něco i pro tebe.


Boris Garaj. Pro mě je hrdina můj mimopražský spolužák ze školy, který šlapal pět hodin na kole z Vysočiny, k nám na chatu, aby mi tam pak pomohl pět hodin sekat na zahradě trávu. Sedím na nádraží, čekám ze kterého vlaku vystoupí, a on najednou sleze z kola. Myslela jsem, že se mi to zdá. Zpátky na kole nejel, to už jel vlakem i s kolem. A proč fotbal a Pavel Horváth? Pavel Horváth byl kdysi slávista a loni a můj spolužák, pomocník a cyklista je fotbalový fanoušek. Pavel Horváth je vynikající fotbalista, jenž je pověstný svým nakažlivým humorem a trefnými žerty, kterými pravidelně rozesměje své okolí. Tak třeba mého spolužáka trochu rozptylí.

-------

Legenda českého fotbalu, bývalý fotbalový záložník a reprezentant. Pavel byl vždy tvůrcem hry, dokázal dobře číst, co protihráč udělá, a díky tomu nastřílel desítky gólů a na spoustu dalších nahrál. 4 roky po sobě byl v české anketě zvolen fotbalistou roku a osobností ligy. Během bohaté fotbalové kariéry prošel mnoha kluby jak v České republice, tak i v zahraničí. Prvoligovou kariéru ukončil v roce 2015 v týmu Viktoria Plzeň. I po ukončení hráčské kariéry se dál věnuje fotbalu, nyní jako trenér. A jelikož byl v kabině znám jako věčný šprýmař, setkání s ním bude určitě legrace.

Kdo by si nechtěl s Pavlem popovídat, sledovat společně s ním fotbalové utkání a prožít spoustu legrace i napětí? Neváhejte a napište nám, kdo z vašeho okolí si zaslouží vyhrát tento den plný zážitků. 5 nejlepších příběhů oceníme a ten úplně nejzajímavější vybere sám Pavel Horváth.

Tereza Maxová

Děkujeme za vaše příběhy! Soutěž s Terezou Maxovou už zná svoje hrdiny. Těchto 5 příběhů nás oslovilo nejvíce.

Silvie Valoušková je žena, matka, fotografka, autorka projektu NEO CUP - http://www.neocup.cz/.
Po narození druhého syna, se kterým absolvovala neonatologickou péči ve Zlínské nemocnici začala aktivně pomáhat jak rodičům předčasně narozených dětí, tak Zlínské nemocnici. Za mě obrovské srdce.".

 

Michaela Sodomková je podle mne a i mnoha dalších lidí opravdovým srdcařem. Je to člověk na svém místě jak v profesním životě, tak ve svém osobním volnu. Pracuje už více než 20 let jako dětská sestra specialistka v Pardubické krajské nemocnici. Pro svůj osobitý a neskutečně pozitivní přístup je mezi svými kolegy a hlavně mezi malými pacienty a jejich rodiči velmi oblíbená. V roce 2014 se umístila na druhém místě v hlasování rodičů v anketě Purpurové srdce.
Ve svém volnu vede už 16 let dětské Pohybové studio Sluníčko v Hlinsku a to bez nároku na jakýkoliv honorář. Ročně ji projde rukama okolo 150 dětí, které nadšeně tančí, hrají divadlo a milují pohyb. Za 16 let působení se Sluníčkem získala na 900 pohárů a ocenění na různých soutěžích v České republice. Jezdí také jako zdravotník na tábory pro děti ze sociálně znevýhodněných rodin a děti v náhradní rodinné péči. Na tuto aktivitu čerpá svou vlastní dovolenou. Dále jako zdravotník jezdí s výše uvedenými dětmi na víkendové pobyty a spolupořádá mnoho akcí.

 

Letos v červnu zachránila život malého chlapečka, který dostal zástavu srdce a upadl do bezvědomí během dětského představení, kde Míša vystupovala. Podařilo se jí ho oživit a poté téměř, jako by se nic nestalo vrátila k dětem na podium a představení dohrála.
Myslím si, že pokud si někdo zaslouží ocenění Srdcař tak je to právě paní Míša Sodomková".

 

Stanislava Bašatová. Je to žena, která se rozhodla před skoro deseti lety pomáhat rodičům dětí s vrozeným ortopedickým onemocněním Pes equinovarus, známé také jako ""golfová noha"". Díky svému odhodlání v léčbě její vlastní dcerky, vznikla komunita rodičů pod záštitou občanského sdružení Achilleus, kde si můžeme vyměňovat zkušenosti s léčbou a hlavně vědět, že nejsme sami! Ano, i moje dcerka je má toto vrozené onemocnění na obou nohách a já vlastně sama nevím, co bych dělala, kdyby mi Stáňa nepomohla. Radí, uklidňuje dává kontakty ostatním lidem a nic za to nežádá. Kdo něco takového dneska pro lidi udělá?
Vím, že by ráda občanské sdružení rozvíjela dál, aby jednou vzniklo centrum, kde se mohou setkávat rodiče s dětmi, s lékaři, s odborníky v různých oborech zabývajících se pohybovým s aparátem, konkrétně tedy nohami. Proto si myslím,že by Stánino setkání s inspirativní osobností - Terezou Maxovou, mohlo být skvělé a přineslo by mé nominované spoustu nové energie a nápadů pro splnění jejího snu. Moc bych si výhru pro tuto výjimečnou ženu přála!

 

Helena Smrkovská je seniorka, která je zakladatelkou spolku Klubko s nití pomáhá, který háčkuje, šije a plete různé hračky, dečky a jiné potřebné věci pro děti a seniory. Tyto věci poté předává do dětských domovů, nemocnic a do domovů pro seniory. Povedlo se jí také zapojit ženy z některých věznic, které pro spolek háčkují krasné věci. Helenka je anděl, vše dělá z lásky a zadarmo. Spolek je financován především z prodeje vlastních výrobků a finančních příspěvků od partnerů spolku. Helenka byla impuls, proto abych začal pomáhat i já. Za osobnost jsem vybral Terezu Maxovou, protože je ženou s dobrým srdcem a její nadace pomáhá již několik let dětem.

 

Ráda bych nominovala mojí naminku Květoslavu Pěčkovou. Když před 21 lety byla v Praze tak náhodou spatřila akci "" strom splněných přání "" a natolik se jí zalíbila, že se rozhodla ji zorganizoval i v Liberci. Tato akce se zaměřuje na dětské domovy, kdy lidé kupují konkrétní dárky konkrétním dětem. Od té doby ji pořádá každým rokem. Vše dobrovolně a jediné a to největší co z toho má je pocit štěstí, že dětem, které nemají rodinu, mohla udělat krásné vánoce. I přes všechny rány osudu, se kterými se potýkala v osobním životě, přijala tuto činnost, jako své poslání. Minulý měsíc se jí stala srdeční příhoda, oživovali mi jí doma v obýváku. Dostala budíka s defibrilátorem napojeným na srdíčko a i přes mé prosby, že by se měla šetřit, stejně opět rozjíždí 21 ročník "vánočního stromu". Má 12 dětských domovů, kterým dělá krásné svátky a řekla, že ani toto jí neodradí. Letos jí bude 70 a tak by to byl krásný dárek. Moc jí to přeji. Děkuji, její milovaná dcera Daniela.

-------

Rodačka z Pardubic a přední česká topmodelka, která aktivně působí již téměř dvě desetiletí ve světovém modelingu, propůjčila svou tvář značkám typu Karl Lagerfeld, La Perla, Donna Karan, Hermès, Oriflame či titulním stranám předních módních časopisů (např. britského Vogue, dále Elle, Marie-Claire či Glamour). Přesto ani na vrcholu kariéry neztratila kontakt se skutečným světem. Před jednadvaceti lety zahájila intenzivní charitativní práci ve prospěch českých opuštěných a znevýhodněných dětí. Její Nadace Terezy Maxové dětem si klade za cíl umožnit každému dítěti odkázanému na ústavní výchovu žít v harmonickém a láskyplném rodinném prostředí.
 
Pro koho ve vašem okolí je Tereza vzorem, idolem a chtěl by strávit den v její přítomnosti? Znáte někoho, kdo by si tuto odměnu zasloužil? Nominujte tohoto hrdinu a napište nám, proč by měl vyhrát. 5 nejzajímavějších příběhů oceníme a ten nejlepší z nich vybere sama Tereza.

Chinaski

Základní kapelovou a skladatelskou dvojici, zpěváka Michala Malátného a kytaristu Františka Táborského, ve skupině Chinaski aktuálně doplňují přední čeští a slovenští hráči. Za bicími sedí v nové sestavě jeden z nejlepších českých hráčů Lukáš Pavlík, který dosud koncertoval s Čechomorem, Ewou Farnou nebo Kamilem Střihavkou. Za baskytaru se postavil Tomi Okres, rodák z Košic, jenž byl dosud k vidění po boku Lukáše Adamce, Richarda Müllera, IMT Smile nebo Katky Knechtové. Čtveřici doplnil talentovaný klávesista, dlouholetý kapelník Ewy Farne – Jan Steinsdörfer.

Kdo ve vašem okolí je fanouškem této kapely, stále poslouchá jejich hity jako Klára, Tabáček, Vrchlabí, Víno nebo jednu z novějších písní Potkal jsem tě po letech a opravdu by si zážitek s kapelou zasloužil? Nominujte tohoto hrdinu a napište nám, proč by měl vyhrát. 5 nejlepších příběhů oceníme a ten úplně nejlepší vyberou kluci z kapely Chinaski.

Napište váš příběh

"Můj hrdina je můj tatínek Standa, přestože není žádnou slavnou osobností ani vlivným člověk. Já ho ovšem vidím jako největšího superhrdinu světa. Práce kterou dělá, je jeho posláním a já jsem na něj za to pyšná. Hory, lyže, skialpy, lezení, překonávání a záchranáři. To jsou borci světa. Jedním takovým je můj táta. Riskuje život za to co milují ostatní. Zachraňuje životy. Dělá pro lidi krásné, úžasné a nemilosrdné hory milosrdnějšími. Se svými porťáky kterým musí věřit víc než kdo jiný zachráňili životy spoustu lidem. Naučil mě pravidla nemilosrdných hor které jako spoustu lidí i já miluju a když tam jsem díky lidem jako je táta se cítím bezpečněji. Podle mě právě záchranáři dokáží neuvěřitelné věci, hory musí milovat a být připraveni, protože kdykoli jim nahlásí úraz nepřemýšlí a vím že jsou ochotni riskovat vlastní životy pro životy ostatních. Takový lidi jsou v mých očích těmi nejstatečnějšími a největšíma hrdinama světa. Děkuji tátovi že když se mě někdo zeptá jaký povolání táta dělá já můžu hrdě odpovědět můj táta je horský záchranář. Jsem na tátu hrdá stejně jako na všechny ostatní záchranáře. A všem přeju ať jim hory oplatí objetavost kterou mají vůči lidem a z hor se vždycky vrátí šťastně. Děkuju Tati mám ťe ráda Bára."

"Honza pomáhá lidem ve splnění jejich snu. Je to člověk který dává své srdce do práce s dětmi a vede Spartan Kids v České republice. Dělá mnoho pro lidi kolem sebe a pro charitu. Věnuje se akcím typu Spartan Special kde se různě handicapovaní lidé mají možnost zapojit do překážkových závodů a s pomocí support teamu zdolat trať. Jeden z těchto projektu proběhne na závodech Spartan Race v Lipně nad Vltavou 23.9.2018, kdy Honza založil team, který pomůže člověku na vozíčku splnit si sen a to dokončit závod Spartan. Je to velmi pozitivní člověk, který rozdává radost kolem sebe a zasloužil by si za všechnu tu tvrdou práci a obětování sebe sama pro druhé. nějakou tu odměnu jen pro sebe. I když jak ho znám určitě by ji daroval někomu o kom si myslí že by si ji zasloužil více. Honza je člověk, kterého by bylo potřeba za to vše co dělá odměnit a vzdát mu tím velké díky za to vše"


"Když odejde jedno dítě do nebe, druhé dostane dar žít, ale vy nevíte, jestli to zvládne, a tak mezi bolestí ze ztráty bojujete za život druhého. Je to můj muž, kdo nás držel. Když jsem v prosinci porodila dlouho očekávaná dvojčátka, změnil se nám život. Chlapeček zemřel a dcera byla 3 měsíce v nemocnici. Já jsem měla zpočátku komplikace, a tak mě v počáteční péči nahradil manžel. Denně jezdil po práci za dcerou, aby jí pochoval a předal mlíčko. Spal ve vlaku a vracel se domů pozdě večer. Následovaly měsíce cvičení a kontrol u lékařů. A u mě několik proplakaných roků. A vždy tu byl on, můj manžel a skvělej táta, podpora naší rodiny. Objímal mě a utěšoval, i když vím, že to se mnou nebylo lehké. Proto si ho nesmírně vážím. Zvládl to. Je to pravý chlap, který drží své svatební slovo v dobrém i zlém!"

"Ráda bych nominovala mojí naminku Květoslavu. Když před 21 lety byla v Praze tak náhodou spatřila akci " strom splněných přání " a natolik se jí zalíbila, že se rozhodla ji zorganizoval i v Liberci. Tato akce se zaměřuje na dětské domovy, kdy lidé kupují konkrétní dárky konkrétním dětem. Od té doby ji pořádá každým rokem. Vše dobrovolně a jediné a to největší co z toho má je pocit štěstí, že dětem, které nemají rodinu, mohla udělat krásné vánoce. Před 11cti lety nám umřel tatinek, před devíti její sestra,hned na to maminky tatínek, z toho babička dostala mozkovou mrtvici o kterou se následně 8 let starala, protože byla nechodící, ta nám zemřela vloni. Ani tyto rány osudu jí neodradili, aby s touto akcí přestala. Připadá mi, že to přijala jako své poslání. Minulý měsíc se jí stala srdeční příhoda, oživovali mi jí doma v obýváku. Dostala budíka s defibrilátorem napojeným na srdíčko a i přes mé prosby, že by se měla šetřit, stejně opět rozjíždí 21 ročník "vánočního stromu". Má 12 dětských domovů, kterým dělá krásné svátky a řekla, že ani toto jí neodradí. Letos jí bude 70 a tak by to byl krásný dárek pro ni. Moc jí to přeji. Děkuji, její milovaná dcera Daniela"


"Nominuji Jirku, je to starší pán, který má canisterapeutického psa Marliho, pánovi je 56 let zemřel mu bratr jednovaječné dvojče sám je po těžké autonehodě s vážnými zdravotními problémy a v rámci svého volna dobrovolně dělá canistereputa v nemocnicích domovech důchodců a dokonce jezdí i na dětské a příměstské tábory pro děti a dospělé s duševním onemocněním, je to člověk se srdcem na pravém místě je to skvělý muž, kterému můžete zavolat i ve 2 ráno a i kdyby jste byl na druhé stráně ČR neváhá sedne do auta a pro vás přijede. Hluboce před ním smekám. "

"Pavlína většinu svého života zasvětila handicapovaným dětem - převážně dětem s autismem. Pracuje ve speciální škole, vede neziskovou společnost která organizuje pro děti s autismem tábory, pobyty atd. Pomáhá rodičům těchto děti zvládat velice náročný život s dětmi s PAS."


"Nikdo by si nezasloužil strávit den s Pavlem víc, než jeho velký fanoušek a také trenér Karel. Karel se vedle trenérské činnosti malých fotbalistů u nás v obci, věnuje také péči o zvířata. Začalo to jedním psem, kterého jeho majitel trápil až ho vyhnal. Karel se o něj staral a vyléčil mu rány na těle o na srdci. Dnes se k němu podobně dostalo už asi 5 psů, 3 kočky a dokonce má i lišku. Lidé z okolí k němu často nosí zvířata, která najdou u cesty zraněná a Karel díky tomu založil malou záchranou stanici a po uzdravení zvířátka vrací do přírody. Za tuhle péči němým tvářím ho nikdo neocení a nic za ni nedostane, tak třeba by to mohlo vyjít nyní. "

"Můj bratr, workoholik a ne zcela dobrý otec, ale přes to všechno by si fotbalový zážitek moc užil. Pro svou rodinu by se obětoval a z prací se odstěhoval do zahraničí. Jelikož je jeho syn nemocný a léčba je velmi finančně náročná nemůže trávit tolik s rodinou, kolik by potřeboval, ale bez léčby by syn nemohl žít. Kdykoli jen trochu může jezdí za svou rodinou zpět, sám si nic nekoupí a jen pracuje. Rád bych mu pomohl víc, než jak mohu nyní, proto ho alespoň nominuji, aby ho v jeho náročném životě taky život trochu ocenil. "

 

 

Všeobecná soutěžní pravidla 25 let ING